Chrám Nanebevzetí Panny Marie
Poté, co se právě při pobytu na zdejším hradě dozvěděl otec vlasti o smrti svého největšího protivníka Ludvíka Bavora, vracel se do města často a rád, a vybudování důstojného chrámu, odpovídajícího požadavkům rychle se rozvíjejícího královského města, chápal jako vyjádření vděku za toto své nekrvavé vítězství.
Temná místa vrtkavé přízně dějin
Štíhlá gotická stavba se však proměňovala po celou dobu své existence a definitivní podobu získala až během šedesátých let minulého století v důsledku požáru, jenž nešťastnou náhodou vypukl ve věži a následně zničil celý krov i schodiště.
Dějiny kostela jsou vůbec bohaté na dramatické události. Kromě četných neštěstí zaviněných ohněm zažily zdi chrámu drancování během husitských válek i stavovského povstání, stejně jako zkázu po bombardování Tachova v roce 1945. Na druhé straně byly po celá staletí místem setkávání a duchovní oporou prostých obyvatel, šlechty i potulných obchodních cestujících, hrdým symbolem města a výkladní skříní, dávající i v nejtěžších dobách všem bez rozdílu naději a víru v lepší zítřky.
Místo odpočinku
Poloha kostela jako duchovního centra dodnes krásně zapadá do stále se měnícího městského organismu. Při pohledu od jihu, z náměstí, zámku či údolí řeky Mže, vytváří chrámová loď důstojnou korunu historickému panoramatu.
Projdete-li pak k chrámu blíže útlou Kostelní uličkou, ocitnete se v hradbami sevřeném zákoutí historického centra, které jako by dodnes zůstávalo pietně utichlé a zasvěcené očistě ducha – jako na dlani tu s chrámem vytváří kompaktní celek přilehlá, původně křížovnická fara, jen o kousek dál můžete navštívit faru husitskou a na první pohled skromnou, zato však nesmírně cennou stavbu kostelíka sv. Václava. Ze severu pak kostelu utváří důstojný protipól reprezentativní budova bývalé měšťanské školy, tvořící spolu s částí středověkých hradeb hranici historického centra a tzv. Husího plácku, dnes již neexistující původní sídelní čtvrti, nahrazené vesměs budovami ve stylu socialistického realismu.
Chrám Nanebevzetí Panny Marie dnes
Samotný chrám dnes neslouží jen k pravidelným bohoslužbám, odehrávají se tu také koncerty a v neposlední řadě jde o významnou památku, lákající pozornost návštěvníků nejen bohatě umělecky dekorovaným interiérem.
Největší část mobiliáře pochází z 2. poloviny 17. století a kostelu je věnovali příslušníci rodu Losyů z Losinthalu, vlastnících tehdy tachovské panství. Hlavní oltář z roku 1663 zobrazuje Nanebevzetí Panny Marie, z doby jen krátce poté pochází také kazatelna.
Z darů kněžny Sofie Polyxeny se zachoval pravý boční oltář Sv. Kříže. Levý oltář Panny Marie Utěšitelky, hluboce uctívaný místními věřícími, záhadně zmizel poté, co byl těžce poškozen při bombardování. Na pilířích lodi si můžete prohlédnout sochy světců od významného barokního umělce Jana Brokoffa, pozornost si zaslouží i pozůstatky pozdně středověkých fresek v arkádách, zobrazujících pravděpodobně čtrnáct svatých pomocníků.
Naskytne-li se vám příležitost, zavítejte na některý z varhanních koncertů – vychutnejte si působivou akustiku staletých lomených kleneb. Zvuk píšťal zní z oratoria pro potěchu Tachovanů už více než čtvrt tisíciletí, a i dnes je bezesporu impozantním zážitkem.
Ačkoli může dnes pro mnohé z nás být historický chrám jen nezúčastněným němým svědkem každodenního života, i v jednadvacátém století si můžete právě tady, ve staletých vyřezávaných lavicích, vychutnat chvilku nerušeného klidu a rozjímání.
