Michalovy Hory
Michalovy Hory, které byly již před dlouhými roky zbaveny vlastního městského úřadu, nikdy neztratili statut města a ač je nepravděpodobné, že malá obec někdy svou samosprávu získá zpět, místní k tomu zaujímají jasné stanovisko: Michalovy Hory jsou městem bez úřadu.
Tady se zastavil čas
Věta, kterou dost možná uslyšíte, pokud se dáte do řeči s některým z několika desítek místních obyvatel. Nutno dodat, že tomu tak opravdu je. Pokud sejdete prudkou silnicí do divokého kaňonovitého údolí Kosového potoka, otevře se vám nečekaný výhled. Na strmých stráních stojí jednotlivé domky, z nichž většina zde stojí snad celé věky. Celou scenérii jako ochranný val zavírají hluboké lesy.
Strávíte-li zde o víkendu noc, zajisté uslyšíte nejen vytí psů nebo veselý hukot z místní hospůdky na návsi, ale také soví houkání a dost možná vám společnost budou dělat netopýři. Těch zde žije velké množství zejména díky zimovištím, které mají v okolních středověkých štolách.
Středověké štoly a tajemství ukryté hluboko v zemi
Michalovy Hory byly vystavěny v místě, kde stávala osada Poříčí. Nová historie místa se začala psát v 15. století, kdy získal místní revír Kašpar Šlik. Od roku 1506 je místní hornická osada nazývána Michalsberg, podle kaple, která byla nad hornickými domky vybudována.
Místní rudná ložiska vydávala rudy bohaté na stříbro, měď, nikl, kobalt i olovo. Těžbou zůstal nejvíce poznamenaný nedaleký Lazurový vrch, který je skrz naskrz provrtán desítkami štol. Většina z nich je již zasypána, vytvrvalý pozorovatel, jich ale ještě stále řadu ve svazích hory objeví.
Při nahlédnutí do nitra hory vás pravděpodobně sevře úzkost, až uvidíte v jak stísněných podmínkách se těžba prováděla.
Přímo v těsném okolí Michalových hor vede samostatná dvoukilometrová naučná stezka, která vás s bohatou hornickou historií seznámi na informačních panelech a zavede vás přímo k několika štolám.
Nejstarší historie a krutý trest
Ač pověsti tvrdí něco jiného, místo neobjevil Saský kupec, který tu našel hroudu stříbra a zanechal tu obrázek svatého Michala, aby následně údolí osídlil.
Ve skutečnosti zde již v 9. století žili slovanští zemědělci, pastevci a rybáři. Ti dali také místu název "Poříčí." Patřili k dávno zaniklé osadě Hradčín, která ležela asi kilometr severně od Michalových hor při Kosovém potoce. Osada byla pravděpodobně zcela zničena za husitských válek, jednalo se o krutý trest vykonaný na přání Jana Žižky. Důvod tohto trestu není znám.
Zapomenuté lázně
Podle místních zkazek, ale nebyly Michalovy Hory proslulé jen kvůli dolování rud. Údajně zde kdysi byly také lázně a ne ledajeké. Jejich sláva začala o mnoho dříve, než vůbec existovaly nedaleké Mariánské lázně. Postupem času však minerální prameny ustoupily a lázně zanikly.
Dnes Michalovy Hory nabízejí, mimo klidu vesničky utopené v hlubokém údolí mezi kopci, mnoho zajímavých staveb, které ještě vydržely postupné vysidlování městečka. Mezi nejzajímavější patří určitě stará papírna s vysokým komínem, která vyráběla papír i pro kancelář T. G. Masaryka. Jakmile se vydáte do některé z postranních uliček a vyjdete na prudký svah, neubráníte se myšlenkám, jak musel být v těchto horách těžký život, když okolní lesy ještě obývali mědvědi, vlci a ve štolách dělníci dobývali rudu.
Nahlédněte do míst, ze kterých je cítit na každém kroku bohatá historie. Vydejte se pastvinami a lesy do divokého údolí Kosového potoka a navštivte malebné Michalovy Hory, které vás navždy okouzlí.
