Zajatecký tábor Karlín
První světová válka byla tragickým obdobím pro celou Evropu. U nás nenajdeme místa s dramaty velkých bitev. České země fungovaly ve válečné mašinérii jako zázemí, které zásobovalo frontu potravinami, municí a vojáky. Válka v Čechách působila více skrytě, ale neméně bolestně. Jedním takovým zapomenutým příběhem je historie zajateckého tábora v Plané.
Armádní propočty
Začátkem roku 1915 se nedaleko Plané, mezi Karlínem a bývalým Karlovým mlýnem, započalo s budováním zajateckého tábora. Plánovaná kapacita lágru násobně převyšovala počet obyvatel města Planá. Čtyři sta dřevěných baráků mělo pojmout až 16 000 válečných zajatců. Na panských polích bylo tak postaveno zcela nové, vybavené město. Nechyběla vlastní vodárna, nemocnice, pekárna, hřbitov. Na strážení lágru vyčlenila rakouská armáda 2 500 vojáků. Tábor nebyl nikdy zcela zaplněn, i tak ale zásadně ovlivňoval chod města Planá a širokého okolí.
Koktejl národů
V táboře byli internováni lidé z různých koutů Evropy, kteří přicházeli často podle toho, jak postupovala fronta. Nejvíce byli zastoupeni Poláci, Rusové a Rumuni. Váleční zajatci v letních měsících vypomáhali na polích a v lesích. I přesto bylo zásobování potravinami nedostatečné a ceny neúměrně rostly. Jak se válka protahovala, přibývali v kraji uprchlíci, ranění vojáci i váleční zajatci. Šířil se chaos, hlad a několik domů v táboře lehlo popelem.
Pomalu se blížil konec války. Po podepsání brestlitevského míru odjíždějí postupně za velké slávy z plánského nádraží ruští zajatci. Následně odchází rumunští důstojníci, nahrazují je Italové. V táboře je zřízen lazaret pro rakouské vojáky. Tak odráží zajatecký lágr dění na frontě. Vznik samostatného Československého státu předznamenává pomalý rozpad a zánik tábora. Nastává období opakovaného rabování a rozkrádání, které ukončí až příjezd armády. Dřevěné baráky jsou rozprodány a odvezeny. V období první republiky zbývá z tábora jen hřbitov s 287 pochovanými zajatci.
Marné hledání
V létě roku 1985 podnikli místní obyvatelé pátrání po pozůstatcích zajateckého tábora, ale podařilo se jim objevit jen zbytky nádrží na vodu. Na místě hřbitova se našlo několik náhrobních tabulek a pomník. Co neukryla vegetace neudržovaného lesíku, ztratilo se docela. Lágr první světové války zmizel z krajiny i z paměti.
Čas důkladně vymazal jednu stopu první světové války. Je to škoda, protože každá taková stopa nám může napovědět něco o našich předcích, o jejich životě, vztazích, a o čase, který v sobě nesl zárodky další, ještě strašlivější války.
Nebuďme lhostejní a vydejme se hledat v krajině důkazy, které ještě zcela nezmizely a můžou nám napovědět něco o nás samých.
Poznámka: Foto ilustrační z obdobného tábora na Karlovarsku
