Židovský hřbitov, Chodová Planá
Starý židovský hřbitov, umístěný v kopcovitém terénu rozlehlého zámeckého parku, i ten novější, ležící na samotném konci obce, přežily do dnešních dnů jako jediné pozůstatky staleté, bohaté historie zdejší židovské komunity. Ve vsi dříve stávala i barokní synagoga, byla ale zbořena, stejně jako větší část pozůstatků původního ghetta.
Vyhnání židů z Plané
S chodovoplánskými židy se pojí celá řada legend a pověstí. Nejvíce rodin se tu prý usadilo poté, co je z nedaleké Plané lstí vyhnala hraběnka Sinzendofská. Ta nemohla unést slova kritiky, která o ní jejímu manželovi řekl jeden z poddaných židů, totiž že je to paní jízlivá a jedovatá jako had.
Když se hraběnce nepodařilo zjistit drzounovo jméno, rozhodla se vyhnat z města židy docela. Císař se jich ale zastal, a hraběnce poslal reskript nařizující, že mají židé zůstat tam, kde bydlí, a nesmí jim být nijak ublíženo. Lstivá hraběnka přesto dosáhla svého – pod záminkou vylákala židovské obyvatele do nedaleké Chodové Plané, a pak prohlásila, že byli všichni v době zveřejnění reskriptu právě tam, a tam že tedy také musí zůstat.
Chodovoplánská vrchnost byla k novým poddaným naštěstí mnohem vstřícnější, a místní židovská komunita i díky její podpoře po staletí vzkvétala. Krátce po příchodu židovských rodin z Plané prý darovali Haimhausenové, držící tehdy zdejší panství, židovské obci i pahorek zvaný Kellerberg, na němž rychle se rozrůstající náboženská obec zřídila dnes tiše mlčící pohřebiště. Když pak pozdější majitelé panství zahájili výstavbu nového sídla a hřbitov se ocitl uprostřed zámeckého parku, k jeho zrušení a odprodání pozemku prý nepohnuly židovskou obec ani velkorysé finanční nabídky.
Starý židovský hřbitov
Asi stovka náhrobních stél nejrůznějších tvarů, pocházejících převážně z 18. a 19. století, tak dodnes leží uprostřed rozlehlého zámeckého areálu, a kromě nedalekých unikátních skalních sklepů a pivovarského provozu se v historii v jejím sousedství vystřídala celá řada dalších zajímavých staveb či krajinných prvků. Většinu bohužel odnesl čas, a dnes si tak můžeme už jen představovat, jak asi vypadala zaniklá hřbitovní zeď, postavená v maurském stylu úmyslně napodobujícím romantickou zříceninu, nebo pověstná kamenná socha neznámého rytíře, který měl být považován za nepřemožitelného, ovšem právě nedaleko odtud padl.
Do dnešních dnů se nám tak zachovalo jen dílo dávných židovských kameníků, vepsané do skromných a omšelých náhrobků chudších rodin, i pestře zdobených pomníků těch bohatších a váženějších. Najdete tu symboly levitů i kohanitů, náhrobní stély, bohatě zdobené motivy rostlin i symboly silných a mocných zástupců zvířecí říše, nebo plastická vyobrazení znázorňující jméno či povolání zemřelého.
Se vznikem zámeckého parku pohřbívání na pahorku Kellerberg postupně ustanulo, a roku 1890 byl nedaleko odtud založen hřbitov nový. Staré pohřebiště zůstalo hrdou památkou na bohatou historii místní židovské obce, ne ovšem na dlouho. Za války se opuštěné pietní místo stalo snadno obětí útoků nacionalisticky smýšlejících vandalů, zasloužené péče se mu nedostalo ani po válce, kdy areál převzala do správy Pohraniční stráž. Teprve s novým tisíciletím se díky česko-německé iniciativě podařilo hřbitov opravit, a dnes se tak znovu pečlivě udržované zákoutí po desetiletích opět těší zájmu návštěvníků.
Nový židovský hřbitov
Nový hřbitov se skrývá za vysokou ohradní zdí v ulici vedoucí na jih od zámku, a vstoupit sem můžete dvojím způsobem. Výrazná kovaná hlavní brána je zdobená dvěma Davidovými hvězdami, symbolizujícími kromě pozemského života také život věčný. Při levé ohradní zdi můžete ale projít také na první pohled nenápadnou, pobořenou brankou. Ta se nazývá kohanitská, a plnila přesně daný účel.
Kohanité, prastarý rod potomků prvních kněží v jeruzalémském chrámu, patřili mezi židovskými rody k nejváženějším, a zbožní židé jim projevovali nemalou úctu. Tradice však příslušníkům rodu také určovala řadu povinností a omezení v běžném životě - mimo jiné, aby nepřišli do styku s nečistými mrtvolami, nesměli Kohanité za života vkročit na hřbitov. S postupným ústupem ortodoxních praktik byly později pro potřeby početného rodu zřizovány postranní, tzv. kohanitské branky, aby mohli pozůstalí navštívit místo odpočinku svých blízkých, a jejich cesta přitom vedla mimo hroby.
Kdy hřbitov navštívit
Vydáte-li se navštívit některé z chodovoplánských židovských pohřebišť, nezapomeňte, že podle zvyklostí byste se mu měli vyhnout nejen o židovských svátcích, ale také o šábesu (začíná s pátečním setměním a pokračuje v sobotu), muži by měli při návštěvě nosit pokrývku hlavy, a pejska je lepší nechat doma.
Působivou atmosféru pietního místa, upomínajícího na dávné zmizelé sousedy, si nejlépe vychutnáte v nerušeném tichu a klidu, stejně jako procházku romantickým, kopcovitým terénem zámeckého parku.
